Hospodaření s ohledem na životní prostředí

Intenzivní zemědělská výroba a živočišná produkce především jsou v posledních letech často dávány do souvislosti se zhoršeným stavem životního prostředí, poklesem biodiverzity i změnami klimatu. V důsledku těchto závěrů je apelováno na omezení intenzivní zemědělské činnosti, ale na straně druhé extenzita nepředstavuje jen pozitiva. O nalezení cesty k udržitelné produkci potravin se snaží vědci v mnoha zemích.

Častým problémem intenzivního hospodaření, a to nejenom na trvalých travních porostech (TTP), je negativní vliv na biodiverzitu. Nicméně konflikt mezi snahou o maximalizaci výnosu a zachováním druhové rozmanitosti v zemědělských oblastech se podle nedávných výzkumů jeví řešitelným.

Studie skupiny z Lehrstuhl für Terrestrische Ökologie na Technische Universität München (TUM) přinesla zemědělcům další paprsek naděje. Vědci přišli na to, že pokud jsou různé formy hospodaření v rámci regionu optimálně rozloženy, mohlo by to vést nejenom k vyšším výnosům, ale navíc bez ztráty biodiverzity hmyzích druhů. V ideálním případě to umožní, aby se více druhům podařilo nalézt optimální stanoviště. Klíčovým faktorem je, že hospodaření bude plánováno lokálně, na základě charakteru a potřeb konkrétní krajiny.

V rámci této studie vědci hodnotili data o více než tisícovce druhů členovců, která byla shromážděna z více než stovky TTP. Datový soubor pocházel z let 2008–2012 a vzorky byly odebrány v regionech Biodiversity Exploratories, tj. Schwäbische Alb, Hainich-Dün a Schorfheide-Chorin. Spolu s měnící se intenzitou hospodaření na TTP v jednotlivých regionech – od intenzivního hospodaření, přes střední zátěž k extenzivním způsobům využití – bylo pozorováno, jak se mění populace nejčetnějších druhů hmyzu a pavouků.

V případě intenzivního hospodaření na TTP se obvykle využívá tří sečí za rok a porosty jsou pravidelně přihnojovány. Naproti tomu pastva ovcí bez dodatečné aplikace hnojiv je typickým příkladem extenzivního hospodaření. Ve střední Evropě bývají obhospodařovávané i TTP spadající pod regulaci zákona o ochraně přírody, aby nedocházelo k jejich postupnému zarůstání nevítanou vegetací. Extenzivní pastva bývá efektivnějším způsobem než mechanické ošetřování. Souběžně roste intenzita využívání nechráněných oblastí, což ale bývá fatální pro ty druhy, které dovedou žít pouze v oblastech s extenzivním či středním využitím. Často diskutované přístupy se zaměřují například na maximalizaci využití určitého podílu dané oblasti a vytvoření dalších chráněných lokalit nebo na využívání všech ploch, ale nanejvýš se střední intenzitou. Do jisté míry se jedná o dva extrémní způsoby řešení, ale teoretické scénáře této studie, které byly publikovány v časopise Nature Ecology & Evolution, demonstrovaly, že tento konflikt mezi vysokými výnosy a ochranou druhů by mohl být lépe vyřešen odlišnou intenzitou hospodaření na TTP v konkrétních regionech. Dr. Nadja Simons a prof. Wolfgang Weisser doporučují využívání široké škály možností napříč celými oblastmi působení zemědělců.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *